Sedmdesátiny se už blíží a já se těch pokerstolů stále nezbavuju. Casino Tournament of Champions z roku 1995 je přesně ta hra, která ti na DOS-komputeru zabije půl hodiny mezi sérií Bobtnoucího Šéfa a Doom Deathmatchem.
Jde o jednoduchý simulátor pokeru s turnajovým formátem. Posadíš se ke stolu s počítačovými soupeři, máš počáteční kasu a hrdeš o peníze. Cíl je prostý: pokud zbankrotují všichni ostatní, vítězství je tvoje. Grafika je spartánská, prostě seznamy čísel a barev na černém pozadí — menu skrze klávesy, ani myš tady netrumfuje.
Mechaniky jsou kostrbatá, ovšem pro dobu překvapivě funkční. Vidíš své karty, vidíš tablo, vidíš, co ostatní hráči sází. Rozhodování probíhá bez vymýšlení — check, bet, fold, call. Počítačoví soupeři nejsou geniální, spíš tupí a předvídateltní, ale na nějakou dobu to stačí. Hraje se ti skrz, dokud ti nezbude dneška vůle sledovat text o tom, kolik si nějaký Boris versus vykradl z potu.
Tenhle kusy se pamatují jako takové rozpojovací zařízení, ne mistrovství herního designu. V devatenáctistošestnáctce si ji vezmeš, když chceš poker bez zásahů, bez příběhu, bez umělé inteligence co by tě vylákala z poslední čtvrtiny bankrollu. Byla to hra na chvíli, ne na věčnost. Zestárla solidně — viz pomalejší tempo, prostý kód, absence jakýchkoli výstupů okrom textu. Ale zrovna proto si ji dnes spustíš bez výčitek.
Dnes si ji zahraješ v prohlížeči přes emulátor, když tě potáhne nostalgická chvilka a máš chuť koukat na čísla místo na polygony. Není to nijak slavná klasika, ale pro příznivce starých her a pokeru bude Casino Tournament of Champions jednoduchá, ničím nerušivá zábava bez přesytu.
old