Bubble Crack

Bublinky, kterých se chytíš a máš jich pár sekund než spadnou. Takhle jednoduše to Bubble Crack v devadesátkách prodával. Strategie podle názvu, ale de facto puzzle se třemi sloupci padajících balonků a sekundovými rozhodnutími. Hra z dílny neznámého výrobce, kterou dnes už skoro nikdo nezná.

Jde o tenhle formát: padají barevné bubliny, ty je chytáš do sítě a musíš je rozumně skládat. Skupina stejnobarevných bublin zmizí. Naskládáš je špatně, hromadí se, a pak je konec. Malá hrací plocha, jednoduchý systém, bez vysvětlování. Hraješ třeba deset minut, pak se ti to ztratí.

Ovládání bylo přímočaré i proto, že MS-DOS ve své éře nic komplikovanějšího neumožňoval. Základní grafika, zvuk někdy přítomný, někdy ne. Hraní bylo více o rychlosti reflexu než o skutečné strategii, která se v názvu vyskytuje. Svým způsobem to pak patří spíš k arkádám s prvky puzzle, než ke strategii v klasickém slova smyslu.

Bubble Crack patří mezi ty hry, co se objevily, měly svůj krátký moment a pak zmizely v zapomění. Nebylo to nic revolucionějšího, nemělo to charakter, který by se vrýval do paměti. V dnešní době je to jen curiosum, malá perla zasuté v archivu starých her.

Pokud se k ní dostaneš přes emulator nebo archiv starého softwaru, chvíli si ji zahraješ. Nikoho to nezlomí a výrazně ti den nezlepší, ale chvilka čekání u doktora nebo procházky na procuzkách si zahraje i tenhle puzzle. Právě takhle anonymní je tento kousek devadesátkových kusů, které čekají, až si jich někdo všimne.