Star Blast

Střílím sem tam, žádná strategie, žádný příběh — jen svítící koule létají a já je hasím. Tohle je Star Blast z konce devadesátek, jednoduchá arkádní střílečka pro DOS, kterou byste našli na pirate CD vedle Pong klonů a minisachy.

Ovládáš lodičku dole na obrazovce a střílíš nahoru do postupně se zrychlujících projekilů. Zvládneš je časovat? Fajn. Nestihneš? Játko tě dostane. Nejde tu o nic víc — bez úrovní s příběhem, bez evoluce zbraní, bez možnosti se chovat chytře. Prostě tlačítka a reflexy, jako kdybysi hrál svět v nejčistší podobě: střelnice, ne hra.

Obrazovka je černá, střely bílé nebo zbarvené pastelově — designér si odpočívá. Zvuk je spíš upozornění než zábava, ten druh "pípání", na kterém si ale zvykneš. Tempo se zrychluje předvídatelně, vždycky stejným způsobem. Po pár minutách si připadáš jako cvičenec u rytmickeho testu: čím déle vydržíš, tím víc se to hemží.",

Kdy a proč ji hrál někdo dobrovolně? Pravděpodobně když byla nová a reflexy byly ostřejší. Dnes je to spíš kuriozita — případ malého vývojáře, co řekl: "Uděláme Galagu, ale bez všeho zbytečného." Zbytečné se nakonec ukázalo být zábavou.

Zahrát si ji dnes stojí za to jen s nostalgiou nebo научitele-se. Není špatná, jen prázdná — čistá mechanika bez duše. V prohlížeči si ji odbočíš za pět minut, pochopíš logiku a víš, že si jí už nikdy neotevřeš. Star Blast je svým způsobem úplně upřímný: přesně to slibuje a nic víc.