Zephyr

Zephyr je závodní hra, kterou si dnes nikdo nepamatuje, a to je škoda. Není to právě originální koncept — stíháš soupeře na trati, sbíráš bonusy, dáváš pozor na překážky — ale je to dělané s takovou péčí a smyslem pro detaily, že jste si ji měli zahrát všichni.

Jedete v autě přes různé tratě během několika kol. Cíl je jasný: buď skončit první, nebo alespoň sbrat dost bodů na to, abyste postoupili do dalšího kola. Postupně se tratě komplikují, přibývá křižovatek a místností s tesnými průjezdy. Hra vás nenechá vydechnout — auto reaguje na ovládání s přesností, kterou byste u hry z roku 1994 nečekali, a když si vezete zatáčku s moc velkou rychlostí, pozorujete, jak auto zvolna klouzá a vy máte tři sekundy na to, abyste jej zorientovali zpátky.

Zvuk motoru se dynamicky mění podle otáček, což byl tehdy detail spíš vzácný. Hrajete jednotlivě nebo proti počítači — ten není hloupý, ale ani nepřekonatelný. Když navíc ovládáte stroje tak dobře, není hraní v pozdějších kolech už zase taková zábava. Snadněji byste si věřili, kdyby hra měla více variant nebo alespoň vysvětlila, co jednotlivé tratě obnáší.

Zephyr patří mezi ty hry, co se ztrácejí v propadlišti dějin i tím, že je špatně pojmenovaná — když si ji dnes vyhledáte, skončíte na stránkách s osmnácti dalšími Zephyry. Přesto stojí za to se jí věnovat aspoň chvíli. Není geniální, ale je to poctivá práce s hudbou a ovládáním, která si zaslouží víc než zapomínku.