Sledrider

Sledují tě motory v tichosti, sníh je černý od výfukových plynů a ty sedíš na motorovém řidítku někde v kanadské pustině. Sledrider z roku 1997 je jedna z těch her, které si dnes vůbec nikdo nepamatuje, přestože měla hlavu a patu.

Jde o simulátor jízdy na sněžných skůtrech. Nic složitějšího — namíchneš stroj, vjedeš do různých soutěží a trás po zasněžené krajině. Chudý obsah? Dnes by bylo, ale v devadesátkách to byla slušná věc. Měls zde několik tratí, různé druhy závodů od čistého času po disciplíny, kde sis musel pohlídat techniku. Ovládání bylo přímočaré: plyn, brzda, řízení. Na 386-486 s dobrou viditelností se to nehnulo špatně.

Grafika je přesně taková, jak bys čekal od simulátoru raných devadesátek. Sníh terčuje, krajina je bez větších detailů, model sněžného skútr je zbytečně složitý na výstup, kterou dostaneš. Nejhorší na Sledriderovi byla fyzika — motor se tu choval spíš jako papírový drak. Nebyl to simulátor v duchu něčeho, co bys dnes poznal. Byl to spíš půlseriózní zábavář s těžkopádným modelem, kde sis musel během prvních dvou závodů vypěstovat zvlášť zvláštní sílu ve zápěstích, aby ti řídítka neskončila v pozici „vpravo od oka".

Dnes se na Sledrider dívá člověk s odstupem. Nebyla to špatná hra, spíš neuprotokolovaná slepá ulička. Jezdila se na ní pět let a pak zmizelaa. Nic kolosálního, nic, co by člověk vyprávěl parťákům do hospody. Ale byla tu, byla hratelná a fungovalo v ní to nejdůležitější — pocit z řízení a snahy o prvenství.

Pokud si chceš vzpomenout, jak vypadala hra o motorech v pohodě bez turbosettings a bez drnče, Sledrider je odpověď. Není to zázrak, ale není to ani zklamání. Je to jednoduše zapomenutá věc, kterou dnešní svět nehledá.