این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Někdy vylezu z archivů něco, co si ani nepamatuju, že existuje. Runcibal Quest z roku 1992 je přesně taková hra — těžko říct, jestli ji znal vůbec někdo mimo úzký kruh nadšenců s disketu ze speciální sbírky.
Jde o textovou adventuru se prvky RPG, tedy o hru, kterou čteš víc než hraješ. Tady se pohybuješ světem pomocí jednoduchých příkazů, sbíráš předměty, řešíš hádanky a střetáváš se s nepřáteli. Zasazení se točí kolem fantasy světa — typický průmět tasovací RPG literatury osmdesátek a devadesátek do herního formátu.
Hra si počíná spíš jako textovka, kterou znáš z ještě starších dob. Napíšeš směr nebo akci, hra ti vrátí zprávu. Všechno je psáno, žádná grafika, žádné animace. Čekáš, přečteš si, rozhodneš se. Tempo určuješ ty, což má své kouzlo — i když dnes to zní jako smrt nudou. Ale právě tady spočívá štěstí nebo neštěstí. Má-li hra smysl a přitažlivou zápletku, tohle tempo sedí. Má-li jen neosobní popis místností a hloupé hádanky, pak je to jen čekání na další stránku textu.
Runcibal Quest patří do kategorie her, které si pamatují především proto, že byla mezi těmi prvními v tomto žánru na domácím trhu. Gramofonová deska bez speciálního obsahu, kterou má doma senior, protože ji koupil v roce, kdy jsou všechny desky stejně vzácné. Dnes se na ni kouká skrz prsty — není v ní nic, co bys nemohl najít jinde a lépe.
Pokud tě ovšem láká čistě textová forma, absence grafických rozptýlení a starý papírový strach před každým dalším krokem, pak má tato hra svůj půvab. Je to zkušenost z jiné éry. Zkušenost syrová, bez ohledu, ale upřímná. Zahrát si ji dnes v prohlížeči je skoro archeologické vykopávky — koukáš, jak se hrály věci v době, kdy se počítač ještě nemusel zalékavě usmívat na každého hráče.
old