این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Když si myslíš, že máš logiku v malíčku, Rules of Engagement 2 ti ji záhy zlomí. Tohle není hra pro ty, co chtějí vidět lineární příběh a pohodlné řešení — je to taktická hlavolmanka od Interplay Productions z raného devadesátkého roku, kde cada rozhodnutí stojí peníze, čas a životy tvých vojáků.

Jde o mix taktického RPG a strategické simulace. Velíš průzkumné skupinou v blíže neurčeném konfliktu, pohybuješ se po hexové mapě, střílíš, kradeš se, manipuluješ s jednotkami protivníka a snažíš se splnit cíl bez zbytečných ztrát. Každá mise má svých podmínek a omezení — třeba dostaneš jen pět vojáků, jednu munici a musíš evakuovat zajatce skrze území plné hlídek. Nejde jen o to táhnout figurky na desku; musíš přemýšlet jako voják, ne jako hráč. To jíst chyby bolí.
Hraje se konstruktivně a chladně. Pohyb a střelbu řídíš pomocí menu a kurzoru — grafika je spíš informativní, není tu nic okázalého. Síla hry tkví v tom, jak moc ji můžeš podělat sám. Pustíš vojáka přes otevřené pole a je zastřelen; vzbudiš hlídku a máš najednou na krku dvojnásobek nepřátel. Není tu autosave, není tu lehký režim, chyby ti zůstanou v souboru. To nutí k opatrnosti a plánování. Ztratíš jediného zkušeného odstřelovače a cítíš to v každé následující misi.

Z dnešního pohledu je hra archaická, bez výroků postav, bez cut-scén, bez příběhu, kterým by se chvátalo. Ale to je vlastně její síla — pro hráče, kterému stačí mechanika, je toto čisté zlato. Dnes bys hru našel spíše jako kuriozitu; v devadesátkách byla pro určitou skupinu nadšenců neobejitnou volbou.

Sedne ti to, pokud tě nebaví být v kostýmu hrdiny a baví tě místo toho logika, optimalizace a vítězství pomocí mozku. Při prvních neuspěších si ji vezmeš s humorem — není tu průpovídání, není tu dramaturgická katastrofa, jen tvoje chyba a odvaha zkusit znovu.