این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Zkus si říct, co vidíš: hrad na obrazovce, pár postav v rohu, menu, které tě vyzývá k akci. Ruins of Cawdor je text-adventure s grafikou, takový hybrid, jaký se rodil v devadesátkách, když se vývojáři ještě nechtěli vzdát slovního popisu světa, a přitom věděli, že grafika prodává.
Hraniči na dějištích jako zkažené hrady, poznamenané časy, jinde les a tma — máš pocit, že jsi v nějaké skotské pověsti, která se tváří staročesky. Jsi průzkumný hráč s vůlí přežít v prostředí, které není příliš vstřícné. Cíl je jednoduchý: procházet, sbírat, vyřešit. Hra tě neorientuje přesně, takže se orientuješ ty.
Mechanika je přímočará: klikáš, čteš, volíš z nabídky akcí. Nejsi ve hře, kterou by tě brala za ruku. Prostředí je tmavé, často nejasné, a to je vlastně ten správný druh atmosféry. Ovládání funguje, bez vymáhání, bez přepychu. Hraní je spíš meditativní, někdy frustrující — lékadlo na rychlé reflexy to není.
V desáté dekádě se takto hrály hry, které měly příběh a nechápavost. Ruins of Cawdor je reprezentant toho, co se stalo zapomenutou cestou — ne dost textovky, ne dost akce, ne dost grafiky, aby ji někdo dneska chválil bez nostalgie. Zestárla svým způsobem solidně, jen ten svět už nikoho nepoutá takto.
Komu dnes sedne? Těm, co chtějí pocítit, jak se dělaly hry, když se vytvářely v garáži nebo skromné firmě. Není to klasika, ale v prohlížeči s DOSBoxem je to kapesní výlet do doby, kdy hry nemusely být poutavé každou sekundu.
old