Operation Killbot

Když hraješ hru z roku 1993, která nemá ani titulek s jménem tvůrce, víš, že jsi narazil na něco mezi amatérským projektem a kousku zapomenutého softwaru. Operation Killbot je právě takový stroj — skromný, přímočarý, bez velkých ambicí na zdobení a prodejné tlachání.

Jde o klasickou arcade střílečku z pohledu shora, kterou znáš ze stovky her z té doby. Řídíš robota nebo vozidlo (detaily nejsou jasné) přes jednoduchou hrací plochu a hubíš nepřátele. Cíl je jednoduchý: přežij vlny nepřátel, sesbírej powerupy a dostaneš se do dalšího levelu. Nic revolučního, nic, co by se tvářilo chytře. Čistý recept, co zafungoval už v osmdesátkách.

Ovládání je jednoduché — šipky na pohyb, mezerník či Ctrl na střelbu. Hra ti nenutí myslet, jen reagovat. Rychlost hry je prisérná, grafika minimalistická — víc by ses nedočkal z DOS stroje s těmito ambicemi. Zvuky přicházejí především ze zvukové karty, pokud jsi ji měl; bez ní jsi měl pouze pípání speak­ru. Není to příjemné poslechu, ale ve své dohodě je to funkční.

Operation Killbot se nezapsal do dějin proto, že neměl nic nového. V devadesátkách už byly arcade střílečky považovány za dinosaury — příchod Mode 7, polygonů a velkých rozpočtů dělal z takových her relikvie. Zůstala si věrna třídě her, kterou hrály děti na arkádách v osmdesátkách, a to v čase, kdy se publikum už dívalo jinam.

Dnes je Operation Killbot zvláštní artefakt. Hratelná v prohlížeči, není to špatný způsob, jak si zahrát arcade střílečku bez větších nároků. Máš deset minut? Dej si pár levelů. Hledáš hlubší zážitek nebo něco, co tě fascinuje? Podívej se jinam. Hra funguje, není rozbitá, ale také se nenamáhá tím, aby tě udivila.