CHAMP Asterocks

Asteroid se zmítá po obrazovce, střílíš do něj, rozbije se na kousky, kousky zmizí. Hraje se to snadněji, než se to popisuje. CHAMP Asterocks z roku 1997 je přímočarý klon klasiky od Atari, který se do devadesátek vloudil bez jakýchkoli ambicí na originalitu — a paradoxně právě v tom spočívá jeho kouzlo.

Ovládáš malou vesmírnou loď uprostřed černé obrazovky. Otáčíš se, střílíš, letíš. Asteroidy přilétávají v postupně větších vlnách, každý rozbitý kus se dělí na menší střepy, které si nechávají svou hybnost. Princip je starý jako čas a funguje — není k tomu potřeba nic víc. Hra se odvíjí se správným tempem eskalace obtížnosti, kde prvních pět minut patří úvodům a pak už je to jen o reflexu a chladné hlavě.

Grafika je elementární, zvuk také. Víš, co vidíš: bílé čáry na černém podkladu, asteroid se změní v projektily pohybující se přesně předvídatelně. Ovládání je přesné — to podstatné. Hra nemá nic navíc, žádné bonusy, power-upy nebo příběh. Je to čistá matematika pohybu a střelby, kterou hráči z devadesátek vyplňovali čekací doby ve školní počítačně nebo mezi jinými hrami.

CHAMP Asterocks neuměl přinést nic nového už v době svého vydání. Atari Original z roku 1979 byl génius a už tehdy úplný. Tato verze je jen výbor — a to zároveň všechno. Když jsi v roce 1997 vytvořil přesný klon kultovní arkády, nebyl jsi průkopník, ale věděl jsi, co jsi dělal. Zájem o Asteroids nekončil.

Dnes si ji zahraješ spíš ze zvědavosti — chceš srovnat, jak to fungovalo bez přepychu. Patrně tě překvapí, jak málo ti chybí. Žádné animace, žádné příběhy, žádné vysvětlování. Jen loď, asteroidy a vědomí, že to může skončit v kterémkoli okamžiku. V prohlížeči ji spustíš online na emulátoru, během deseti minut víš, co z ní máš, a pak tě to pustí dál.