Astrorock

Asteroid, který právě prolétl obrazovkou — a jo, to je přesně to, co tě čeká v Astrorocku. Jednoduchá věc: kosmická loď se točí uprostřed obrazovky, letí na ni kamení a ty ho střílíš. Bez příběhu, bez dramatických cutscén, jen ty a vesmír plný trosek.

Jde o klasickou arkádu z poloviny devadesátek, která se zjevně neměla čím chlubit, takže se ani její tvůrci neuvedli. MS-DOS kód, který se vejde na jednu disketu a funguje. Cíl je prostý: střílej asteroidy, dokud tě některý netrefí. Čím déle vydržíš, tím víc bodů. Nic víc, nic míň.

Ovládání odpovídá věku — šipky na rotaci a pohyb, mezerník na střelbu. Loď se chová přesně tak, jak očekáváš: tuhá, bez driftu, reaktivní. Asteroidy přilétávají ve vlnách, které se postupně zrychlují. Hluk je charakteristický beep-boop z PC speakeru, který se ti po chvíli vryje do mozku. Není to příjemné, ale pointa je právě v tom — jako když hraješ Tetris na mobilu z roku 2005.

Astrorock není hra, která by se někam zapsala. Není to ani klon Asteroids v pravém slova smyslu — spíš pokus o arkádu s tím, co měl programátor po ruce. Grafika je pixelová, velmi základní, bez výzdoby. Hratelnost drží, mechanika funguje, jenže totéž si každý zahrál už jinde a mnohokrát.

Dnes se na ni dívám jako na artefakt. Není to špatné, ale není to ani dobré — je to prostě stará arkáda, kterou dnes hraje jen někdo jako já. Pokud miluješ retro a nevadí ti ztratit tak padesát minut života na něco, co nevyžaduje mozek, klikni. Jinak máš lepší možnosti.