این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Alligátor, který se jmenuje Alex a běhá po obrazovce jako posedlý, aby sesbíral písmenka — to byla ta dobrá doba. Alex the Allegator 4 je edukativní plošinovka od začátku tisíciletí, kterou si asi pamatuje jen pár lidí, kteří měli na gymnáziu počítač s DOS-em a nudný počítačový kroužek.
Hra tě posílá do světa, kde máš sebrat správnou posloupnost písmen, čísel nebo jednoduchých úkolů. Jednoduché? Ano. Povinné? Taky ano — to je smysl věci. Alex skáče, sbírá věci, vyhýbá se nebezpečí, postupně překonává úrovně a mezitím se učíš, aniž bys měl pocit, že ti někdo vychovává. Color Edition z roku 2003 znamená, že už nejde o černobílou nudotu, ale o barevné prostředí se slušnou animací pro dobu.
Ovládání je přímočaré — běhání, skákání, sbírání. Bez komplikací, bez času na přemýšlení. Hra tě nenutí k ničemu složitému, ale právě proto může být únavná: když víš, že úroveň spočívá v tom sebrat osm předmětů v pořadí, není v tom moc dramatu. Zajímavost tkví spíš v tom, jak si průměrný vývojář představoval hru pro děti — bez stresu, ale bez vzrušení taky.
Alex the Allegator 4 je příkladem té kategorie her, kterých bylo v 90. a na začátku 2000. plno: edukativních, neškodných, zapomenutelných. Nebyly špatné, jen nevzrušující. Zestárla hlavně svou přímočarostí — dnes by ji nikdo navíc nepouštěl.
Dneska si ji zahraješ spíš ze zvědavosti nebo kvůli nostalgii. V prohlížeči tě zabaví dvacet minut, pak si vzpomeneš, proč ji moc neznáš, a jdeš dál. Není v tom zklamání — je to prostě hra, která měla svůj účel a ten naplnila bez ambicí na nesmrtelnost.
old