Agravation

Člověče, nezlob se — tohle není hra, kterou byste znali. Agravation z roku 1989 je deskový simulátor pro DOS, kde jste v podstatě přímo u počítače hráli starý, nudný síťový soud o tom, kdo dostane své figurky dřív ze startu na cíl. Nic filmového, nic dramatického, jen hřiště v ASCII grafice a vaše manažerská rozhodnutí, koho posunout.

Jde o počítačové zpracování klasické deskové hry, kterou jste možná znal z dětství — běhání figurek po hřišti, házení kostkou, čekání na řadu. Agravation to dělá textovým rozhraním, kde každý tah znamená zadat číslo či stisknout klávesu a čekat, až se věci změní na obrazovce. Nula grafických prvků, které byste teď uznali za příjemné. Jen tiskárna-simulátor nuda.

Hraní je zdlouhavé. Házeš si kostkou, řídíš své figurky, čekáš na soupeřovy tahy. Když hraješ proti počítači, AI není nic speciálního — prostě dělá svoje bez nějaké strategie. Tempa je pomalé, dialogy nejsou, animace neexistuje. Čistá funkčnost bez jediného důvodu, proč byste seděl u monitoru místo abychom si sehráli fyzickou hru na stole s rodinou.

V devadesátkách takové věci fungovaly jako zábava v práci — člověk se nudil, hra byla gratis nebo součást nějaké sbírky. Dnes na ni pohlížíš s nostalgií spíš na koncept než na samotnou hru. Agravation není špatná, jen zbytečná. Elektronika tu nemá co nabídnout, co by fyzická verze nedokázala lépe.

Pokud jste fanda klasických deskových her a chcete jednu zahrát sám s počítačem bez dalších hráčů doma, jde to. Interaktivní kniha by byla zábavnější. Hru najdeš v archivu na RetroGames nebo podobných místech — pokud se rozhodneš ji vyzkoušet, bude to ze zvědavosti, ne z nadšení. A to je v pořádku.