Yo! Joe! Beat the Ghosts

Yo! Joe! Beat the Ghosts — jen tak něco mezi DOS plošovkou a tím, co se běžně prodávalo v tričkových samoobsluhách. Hra z roku 1993, kterou nikdo neví, kdo vytvořil, je přesně to, co byste od ní čekali: jednoduché skákání, jednoduché střílení, jednoduché konce.

Jdeš za nějakým jménem Joe po levobankách a střechách, házíš do přízraků něco, co vypadá jako kuličky nebo blesky, a skáčeš přes díry. Příšeračky se dělí na pár typů, což znamená, že se opakují. Úrovně jsou lineární, bez překvapení. Hudbička je tichá, grafika připomíná, že animace stála peníze.

Ovládání funguje — pohyb, skok, útok. Nic se neláme, nic vás nezhádne. To je ten problém. Hraní je mechanický proces, jako kdybyste vyplňovali formulář. Přízraky létají stejným vzorem, skákací plošiny jsou tam kde mají být, a vy jenom absolvujete sekvenci. O chvíli vám dojde, že jste už to samé zažili třikrát, a nevíte, proč bychom měli pokračovat.

V devadesátkách byla taková hra slušná výplň v game compilacích, které se prodávaly v obchodech s počítačovou technikou. Nikdo ji nehledal aktivně, hrál ji, protože právě tu měl. Dnes ji hledáte v prohlížeči ze zvědavosti — jo, tuhle jsem viděl na discích u babičky — a zjistíte, že časopis Arcade pokrytý matným plastem a chybějícími strany byly zajímavější.

Nemá smysl ji hrát dnes. Není na čem se kousnout, není v čem se ztratit. Je to průchod bez překvapení od začátku do nějakého konce, který pravděpodobně přijde bez varování. Pokud máte chuť na DOS plošovku, vezměte si něco od Apogee nebo podnik podobné kvality — třeba něco od Circumflex nebo Early Larian. Tady byste jen ztráceli čas.