MULE

Máš peníze, pozemek a tři měsíce, aby sis vybudoval impérium. MULE tě nechá hrát kolonistu tah za tahem — a pak zjistíš, že nejhloupější je být zlý na souseda, kterého ještě budeš potřebovat.

Je to ekonomická strategie z roku 1983, kterou dnes spustíš i v prohlížeči. Hraje se na planetě se čtyřmi druhy přírodních zdrojů — hledáš je na své parcele, stavíš na nich produkční budovy a snažíš se je dál prodat nebo vyměnit. Jde o to přežít a mít na konci víc peněz než soupeři. Klidně si ji zahraješ sám proti počítači, ale to není její pravá podstata — MULE se rodí mezi hráči kolem jedné klávesnice.

Mechanika je přímočará a promyšlená. Běháš po mapě, vybíráš si parcelu, prodáváš zboží v obchodě, kupuješ budovy. Každý tah trvá pár minut. Jednoduchý kód znamená, že hra váží jednotky kilobajtů, a přesto v ní vidíš strukturu her, které se později budou jmenovat Settlers nebo Anno. Nepotkáš tu žádnou stylovou grafiku, žádné střihy, žádný rozesmátý tutoriál — jen obrazovku s čísly a čtverci. Oči si zvyknou za minutu a pak už jen přemýšlíš, kde ti chybí obsidián a jestli koupit farmu, nebo počkat na lepší cenu.

Hra je tu přes čtyřicet let a stále si drží své kouzlo. Vypadá jako tabulka, chová se jako skládanka. Dvacetiminutová partie se změní v půlhodinu diskuzí — proč sis koupil právě tu budovu, proč jsi sem postavil farmu místo dolu. Tehdy se to odehrávalo v počítačových učebnách a mezi geeky, dnes zůstává spíš konceptem než hrou, kterou si běžně pustíš.

Komu dnes MULE sedne? Těm, kdo si libují v dlouhých tazích a neradi mačkají tlačítka po vteřinách. Pokud jsi zvyklý na tempo StarCraftu, bude ti to připadat jako meditace. Stahovat ji nemusíš — existuje několik webových emulátorů, kde si ji zahraješ zdarma. Pětačtyřicet minut strategie se třemi přáteli je stále lepší sázka než nová mobilní břečka.