Frigate

Frigate. Když si dnes pustíš tenhle název, představíš si okamžitě válečnou loď. Ale v roce 1989 to byla především DOS hra, kterou málokomu z nás dnes cokoliv říká. Přitom si tu hru hrál někdo, a to stojí za to prohlédnout.

Jde o taktickou simulaci námořního boje. Sedíš v kabině válečného plavidla a tvůj cíl je jeden: zničit nepřátelské lodě, aniž bys sám skončil na dně oceánu. Hra tě staví do pozice velitele, který musí počítat se zbraněmi, municí, pozicí lodi a jejím stavu. Není to jen shooting, kdy klikneš a padá to. Je tu věcné rozhodování: kde se postavit, kterou zbraň použít, kdy se pohybovat.

Hraje se z pohledu, který připomíná mix pohledu z kabiny a mapy. Vidíš moře, obzor, pak někdy jen lineární řadu údajů o neprůhledné obrazovce plné číslic. Ovládání je prosté, ale počítačová AI není vůbec hloupá — lodě se pohybují takticky, ne jen rovně na tebe. Když se trefíš, vidíš efekt. Když tě zasáhnou, cítíš to na svých štítech. To je to, co dělá hrání zábavným: způsobuje to věci ve skutečném čase a dopad je hmatatelný.

Frigate vznikla v éře, kdy se simulace psaly v assembleru a grafika byla záležitostí minimalismu. Proto také nejspíš nikdy nezískala slávu Aces High nebo Fighter Duel. Přesto měla charm taktického pomalého spálení — dělal sis plán, sledoval jsi jeho provedení, improvizoval jsi když šlo něco špatně. V devadesátkách to byl obsah, který vydržel několik večerů.

Dnes Frigate zestárla do bodu, kdy není jednoduché ji spustit bez emulátor. Grafika je střídmá, zvuky jsou písknaté. Ale myšlenka byla zdravá: taktika namísto reflexů, čekání namísto akcí. Pokud máš rád hry, které tě nutí přemýšlet, a neděsí tě vzhled z roku 1989, je tu co zažít. Není to zápasník, ale pevný mužský program.