Chaos Control

Začneme rovnou — Chaos Control není hra, kterou by ti někdo doporučil v seznamu „Must Play" z devadesátek. Ale právě proto stojí za to se na ni podívat. Je to přesně ten typ zvláštního hybridu, co se objevoval na regálech s obálkami plnými falešných slibů a kterých si nikdo moc nepamatuje.

Jde o směsici akcí a adventury z roku 1995, kdy měl každý vývojář touhu kombinovat všechno dohromady — a tím myslím fakt všechno. Prchází ti čas, střílíš se přes obrazovku, někdy musíš zjistit, který klíč patří do které zámky. Svět není obzvlášť koherentní, ale právě to dává těhle věci zvláštní kouzlo. Je to jako kdyby ti někdo dal do rukou papírový kváskový podnik a čekal, že z toho budeš koukat hororem místo toho, abys se usmíval.

Ovládání je překvapivě přímočaré — pohyb, střelba, sběr věcí. Nic fancy, nic překomplikovaného. Grafika má tu pixelovitou surealitu, kdy si nejsi jistý, jestli vidíš boční pohled nebo promítnutý isometrický svět. Hudba v paměti zůstala spíš jako whisper než jako earworm. Obtížnost skáče bez varování — někdy je to nudné, někdy tě to vezme na lopatě.

Chaos Control je teď především historický artefakt. Hra, která se nerodila z autentické vize, spíš z toho, co se dalo za tou dobu technicky zvládnout s omezeným rozpočtem. Ale právě v té skromnoci je síla — nejde o efektacho, jde jen o zábavu samotnou.

Dnes si ji zahrát znamená cítit zvláštní retro kouzlo bez nostalgie. Není to mistrovské dílo, ale ani to není jeho cíl. Je to poctivá, divná a trochu nejasná akční hra, která ti připomene, že ne všechno ze starých dob muselo být geniální, aby bylo zajímavé. A občas je práě to to nejcennější.