The Banyon Wars

Strategie v reálném čase. Slovo „strategie" zní vznešeně, ale The Banyon Wars je spíš pokus o to, co se stane, když si někdo na přelomu osmdesátek a devadesátek vzal tužku a papír a nakreslil, jak by mohla vypadat válka mezi dvěma zeměmi bez vojáků, jen s věštci a magií.

Hraje se na čtvercové síti, kterou ovládáš pomocí myši a klávesnice. Máš několik druhů jednotek — každá s jiným kouzelným potenciálem — a cíl je pragmatický: vyřídit nepřítele dřív, než on vyřídí tebe. Hra ti přitom ani slovem nevyloží, co máš dělat. Učíš se metodou pokus-omyl, což v roce 1990 byla běžná věc, ale i tak to frustruje. Není tu víc než pár map a každá se podobá té předchozí.

Mechanika je přehledná — klikneš, vybereš jednotku, dáš jí rozkaz. Problém je v tempu. Nic se nespěchá. Jednotky se pohybují, čarují a útočí tempem, jakým se sype písek v přesýpacích hodinách. Když se stane něco důležitého, nejsi si jistý, jestli hra v tom okamžiku vůbec funguje správně, nebo jestli si jen počká, až se znudíš.

The Banyon Wars měla ambici — třeba ve své epoše nebyla špatná. Dnes v tom vidíš primitivní kus softwaru, který se snažil a nepovedlo se mu to. Nejde o grafiku, která tady byla minimální už v roce 1990. Jde o to, že tvůrci nezvládli udělat hraní zajímavým. Zůstalo to procedurální a nudné.

Zahrát si to má smysl jen jako etnografické studium — co se pokusili dělat ti nejstarší stratégové na PC. Když chceš opravdu dobrou real-time strategii z té doby, vezmi si spíš Dune II nebo Warcraft. The Banyon Wars jsi měl vidět, abys znal genealogii žánru, ale to je všechno.