لم تُترجم هذه المراجعة بعد — نعرض النص الأصلي (Čeština).
Slovo je zbran, říká se, a Webster ji vyzbrojuje na plno. Tahle počítačová hra z roku 1984 si vezme tvoje slovní zásobu, kterou se chválíš, a změt ji na prkenný stůl s tím, že kolem tebe budou létat zmatené hlasitky počítače.
Jde o slovní hru, kterou hraju já proti počítači — on vymýšlí slova, já hádam, nebo je to naopak? Mechanismus je prostý: máš několik pokusů na to, aby sis vzpomněl na správné slovo podle nápovědy, nebo seš v pozici, kdy musíš hádat, co si počítač myslel. Na obrazovce není žádná grafika, která by tě rozptylovala, jen čistý text a kurzor, kterým buzeš do klávesnice. Hraje se v DOS prostředí se všemi jeho nedostatky a vší jeho čistotou zároveň.
To, co dělá Webster zajímavým, je právě tahle jednoduchost bez nějakého ohlupujícího frontálního útoku. Nemusíš se učit žádný ovladač, nemusíš čekat na animace. Zadáš odpověď, počítač ti řekne, jestli máš pravdu. Tempo hry závisí na tobě. Když se zasekneš na těžší slova nebo na větách, co nedávají smysl ani samotnému počítači, začne tě ta bezvýznamnost dráždit, ne jinak.
Z dnešní perspektivy je Webster kapka nudný. Není tu žádný nářez, žádné odměny, žádné levely, kam bys se zvedal. Jsi v textu, hádáš slova, konec. Dobových let osmdesátých to ale bylo skromné, zajímavé zpestření mezi všemi těmi strílečkami a arkádami. Hra se chová jako starý školitel bez empatie — je tu proto, aby tě naučila, ne aby tě bavila.
Dnešní hráč, co chce zažít, jak se hrálo v osmidesátkách s nutkavostí věnovat se něčemu čistě intelektuálnímu bez zvukovky a animací, si může Webster zahrát. Je to jako čtení z ruky počítače, které si ani nevychovalo prsty pro lepší uhádnutí. Zůstane to oddělené hraní na vzdálenost, bez vřelosti.
old