BassTour

Občas se podívám na seznam her ze součástí nejrůznějších sbírek a najdu něco, co by měl být simulátor něčeho velmi specifického — a BassTour je právě taková věc. Simulátor rybolovu. Speciálně na ranním přílivu, kdy si ryby neměří slova a berou, co jim nabídneš.

Hra tě vysadí k rybníku nebo proudu s prutem, navijákem a několika umělými muškami v krabičce. Cíl je jasný: chytit co nejvíc ryb za dobu, kterou ti hra vymezí. Volíš si, jakou příboru sáhneš, jakou techniku použiješ, kam se postavíš. Počasí se mění, světlo také. Ryby mají své zvyky — někdy berou agresivně, jindy jen pípnou a mizí. To vše je vlastně obsah, který máš k dispozici.

Hraní se točí kolem rytmu házení, čekání a případně vyhrávání. Ovládání není příliš intuitivní — tyhle věci by se měly cítit jako kyvadlo v rukou, ale BassTour ti spíš připadá jako práce s menu. Grafika je velmi primitivní, i pro rok 1992. Zvuk existuje, ale jeho přítomnost spíš postřehneš chybou, když zmizí.

To, co dělá BassTour zajímavým, je právě jeho neschopnost hrát si na něco větší. Nejde mu o story, zábavné sekvence nebo postavy. Chce ti jen ukázat, jak vypadá počasí u vody a jak se chová ryba, která je hloupá, ale ne moc. Jednoduchost je občas přímo veselá — když si všimneš, že se ryby hýbou podle nějakého tajného vzoru, nebo že zrovna přestalo pršet, protože si to hra rozmyslela.

Dnes na ni koukat přímo bolí. Grafika je to nejhorší, co jsi kdy viděl, animace ryb připomínají přesypávací hodiny. Ale právě tato naprostá upřímnost ji činí zajímavou — není tu žádný pokus o efekt, žádné nadbytečné efekty. Jen data a čekání.

Proč by sis ji měl zahrát? Pokud tě zajímá, kam až technologie postupovala v počítačovém rybolovu, nebo když chceš vědět, jak vypadal simulátor před tím, než do nich vstoupily rozpočty a ambice. V prohlížeči tě čeká především nudný čekací čas a primitivní grafika, ale také nejupřímnější simulátor rybolovu, jaký kdy vznikl.