Xiphos

Chcete válku? Máte ji. Xiphos je starý, zlostný strategický titul z roku 1990, který si v MS-DOSu neřekl o fancy animace ani o tom, aby vám něco vysvětlil. Hraješ a zjistíš, co zní jako výzva, nebo padáš na nos.

Jde o tahový válečný simulátor, kde velíš armádě napříč mapou pokryté čtverečky. Sčítáš jednotky, plánuješ jejich pohyb a sráží se je dohromady, dokud jeden z vás neskončí. Zaměřeni ste na to, aby vás nepřejela nepřátelská frakce — zbytek si musíš vydedukovat sám. Interface je strnulý jako dřevo, ale když si na něj zvykneš, funguje bez hříchu.

Vlastně hraní není ani špatné. Tahový systém ti dává čas uvažovat, jednotky se chují logicky a mapa se snímá přehledně. Problém je v tom, že hra postrádá něco, co by ji táhlo dopředu — nula příběhu, nudné týmy bez osobnosti, zatemnění pod názvem "úroveň obtížnosti". Po pár partiích se cyklus neúnavně opakuje: postav, zaútočuj, počkej na AI, co se chová jak suchá kost.

V devadesátkách, když si mohl koupit Warcrafta nebo Heroes of Might and Magic, byl Xiphos upřímně spíš kuriozitou. Pojem "obsah" zde znamená různé mapové rozměry a to je vše. Grafika — vyloupnuté palety DOS-u, bez většího lesku. Zvuk: notoricky tichý, někdy děsivě.

Dnes? Pokud se rádo vrací do středu estrategie bez ozdob a chcete pocítit, jak to tehdy vypadalo bez třískaček, pojďte na to. Xiphos není špatný, jen nudný — jako sedět v čekárně a počítat obklady. Hraje se v něm bez problému, ale nechce se v tom zůstat.