Stormy World - The Three Kingdoms

Když jsem poprvé spustil Stormy World: The Three Kingdoms, počítač mi vydal zvuk někde mezi chytrým resetem a výrazem bolesti. Tahle hra z roku 1995 je pozoruhodný kousek — ne proto, že by byla skvělá, ale proto, že téměř nikdo neví, že vůbec existuje.

Jde o strategickou RPG postavenou na čínské historii tří království. Ovládáš jednu z frakcí a musíš podmanit své nepřátele skrz vojnu, diplomacii a management zdrojů. Čtení všech těch lokalizovaných jmen a titulů vyžaduje trpělivost, která v devadesátkách nebyla obvyklá ani mezi hardcore hráči. Mapa se rozprostírá v izometrickém pohledu — ten známý ze starších Strategií, kde se světem pohybuješ jako když zvedneš kus hlavolamu.

Hraje se to tím způsobem, že si postavíš jednotky, pošleš je do boje a pak se koukaš, jak si vedou. Nejedná se o taktickou řádku jako u Civilization — spíš to je věc o plánování a střídavém tahu. Grafika odpovídá věku: postavičky jsou pixelované jak psaníčko, hudba z SoundBlasteru má ten charakteristický metalizovaný zvuk, kterým si pamatujeme právě ten čas. Interface je neprakticky zaplácnutý tlačítky a ikonami, ale když si zvykneš, orientuješ se v tom bez bombů.

Dnes je Stormy World zvláštní časopis. Není to hra, kterou by si zapamatoval každý — spíš je to tajný tip těch, co si užívají i to méně známé, co zazápadlo mezi desky. Mechaniky nejsou průlomové, ale v kontextu své doby byla ambice respektabilní. Hra není lehká, což znamená, že jsem ji opakovaně překonal především proto, že jsem ji nenaučil hrát hned poprvé.

Dnes se na ni dá koukat skrz nostalgie nebo jako na archivní artefakt. Pokud tě strategie baví a nejsi alergiký na zastaralost, můžeš ji zkusit. Není to povinné sledování, ale jestliže hledáš něco, co ti nikdo nedoporučí, tohle je přesně ono. Grafika z ní nepadá do očí hořením, a pokud si na ní vzpomeneš, vím, co máš v mysli — to přesně to.