StarMines

Tahle věc je čistý minefield — doslova. StarMines čeká v paměti jako naddimenzovaný Piškvorky s vesmírnými ambicemi, kterými si při luštění pole s bombami příliš nepomohu.

Jde o logickou puzzle z raných devadesátek, kde na DOS-boxu řešíš standardní gobelín: vykreslená mřížka, skryté miny, čísla prozrazující jejich počet kolem každého políčka. Klik sem, flaguj tam, postupně si ujasňuješ logiku a vyčistíš pole bez exploze. Jednoduché jako chleba, ale třeba protože slovo „vesmír" v názvu slibuje více, než hra dostává.

Ovládání je brutální jednoduchost — klikáš, vidíš číslo nebo nic, flaguješ červenou vlaječkou. Grafika je toho doby, kdy se počítač znal na monochromatických barvách a kvalita spíš než krásou. Hraje se to hladce, bez lagů a sekání, takže mechanicky funguje. Problém je v tom, že po pěti minutách jsi už prošel všechny možné logické kombinace a čeká tě už jen repetice. Nové levely jsou jen větší mřížka se stejným vzorem — nelze tam čekat příběh, nový mechanismus nebo zvraty.

StarMines patří do kategorie her, které měly smysl jako časopis v čekárně nebo na letišti. Když vyjde nový levelpack, je to jako když ti kamarád přinese nové číslo Sudoku. Zajímavé na chvíli, pak zase ne. Doba ji sice neničila fyzicky — pixel art zůstává pixelem — ale intelektuálně si ji pamatují lidi, kterým trvalo trvale zjistit, že to není hra, kterou chceš hrát víc než jednou týdně.

Dnes? Pokud máš horečku a chceš mozek odpojit něčím, co alespoň není soubor spammových reklam, zaběhneš si ji v prohlížeči. Není to špatně, není to ani zvlášť dobře. Je to.