Galaxy Fighter

Galaxii brání jen ty a tvá malá stíhačka. Galaxy Fighter je typický arcadový střílej-em-up z devadesátek, kterému nikdo z výrobců nechtěl dát jméno, takže ho musela pojmenovat doba. Hra vyjela na DOS v roce 1996, kdy už měly sériózní tituly (Tyrian, Raptor, Descent) své jméno vyepsané v úvodu. Tohle bylo školení, domácí práce, nebo něco mezi tím.

Létáš a střílíš. Nepřekvapí tě to, znáš to už z tisíce her, které před tím i po tom přišly. Obrazovka se posunuje, nepřátelé se valí zepředu, ty házeš papírky energie do jejich směru a sbíráš si bonusty na zdraví nebo municí. Scénář neexistuje, právě jsme si ho vymysleli oba dva v jedné sekunde. Cíl: přežít a sbírat skóre, které nikomu není potřeba, protože tabulka high scores už dávno neexistuje.

Ovládání je jednoduché – pohyb a střelba, nic víc. Hra se nedělá do vršku s pixelartovým designem ani se nepokoušuje nikoho překvapit. Tuhle kategorii her bylo v polovině devadesátek deset tisíc a Galaxy Fighter mezi nimi ani nezableskne. Je to porézní, průměrný shot – dělá přesně to, co říká jeho jméno, a pak už neví co dál. Není to špatně, ale není to ani zajímavě. Mechaniky fungují, obrazovka se nescrolluje nějak nelineárně, mezi levou a pravou stranou si můžeš vybrat, ale to je všechno, co máš.

Zkrátka: zahrál bych si to dvacetiminutovku v autobuse, když by se nic jiného nenabízelo. Ale v pátek večer, když volím, co kouknout, si Galaxy Fighter nevyberu. Zestárlo to jako všechny tyhle "bez duše" střílečky – jsou funkční, ale zapomenutelné. Neznamená to, že by hra byla blbá, jen že v jejích butách není nic, co by ti zůstalo v paměti.

Dnes se na ni podíváš v prohlížeči, pokud tě zajímá, jak vypadaly arcády na spodku žebříčku DOS-ovských hitů. Není to archivní selhání, ani není to hra, kterou bys musel hrát. Ale pokud tě s vrstvou retro her baví hraní bezejména střílečky z druhé či třetí ligy, Galaxy Fighter tě zklamou tak akorát na to, aby ses po pěti minutách vrátil k Tyrianovi nebo k něčemu jinému.