Formula Karts

Tady není čas na snímání helmy a gratulace. Formula Karts tě plácne do kokpitu kartodromu a čeká, jak se budeš vrtět za volantem. Jednoduchost jako deviza — žádné hvězdné piloty, žádný tým, jenom ty, tvůj kart a stopa v asfaltu.

Jde o závodní simulátor z doby, kdy se malé hry (a levné hry) řídily vzorem: vezmi si existující kategorii, udělej ji levnější verzí a snaž se, aby byla alespoň hratelná. Formula Karts nabízí právě tohle. Na DOS-ech se jelo hodně, od IndyCaru přes F1 až sem — do řady, která se zrodila v závodě, kde se učí řidičské základy. Není to NASCAR, není to Grand Prix, je to prostě kartová dráha.

Ovládání je klasické pro dobu — volant (nebo klávesnice) posunuje kart doleva a doprava, plynul a brzda hrají svoje. Grafika je polygonem, což v 97. teprve zrála, tváře se na monitoru třepotají skoro jako živé. Nejde to o realističnost, jde o to, zda se tvá ruka dovede koukat bez bolení za chvíli. A zde je odpověď prostá — pokud tě neodradí nízké rozlišení a jednoduchost trati, najdeš si tu partu se soupeři. Nejsou to geniální umělci, ale padají za čáru v slušném čase.

Nic revolučního. Ale v 90. letech, když se všude hrajer testoval, co lze s malým týmem naskládat do DOS-boxu, byli jsme rádi za cokoliv, co fungovalo bez pádu. Formula Karts přežil svou dobu díky tomu, že si nehudebně zvykl na roli šedé ovčičky — fádní, ale spolehlivá.

Dnes si ji zahrát chceš-li z nostalgie nebo zkrátka proto, že chceš vidět, jaké byly těch devět závodů a jak se řídilo na těch jednoduchých drahách bez 3D akcelerace. Je to stejně čitelné v DOSBoxu jako na původním stroji — ztráta času tedy není.