Bugfeast

Chytej si buřtíka a snaž se nezbláznit. Bugfeast je minimalistická MS-DOSka z začátku osmdesátek, kde se pohybuješ po herní ploše a sbíráš jídlo, zatímco tě pronásledují barevné pixelové příšerky. Čistá akce bez náramků a vysvětlování.

Jde vlastně o laboratorní soud mezi Pac-Manem a tím, co by se mohlo odehrát, kdyby se veškerá hra zmenšila na nejmenší možný jmenovatel. Máš postavu, která bliká na obrazovce, musíš sbírat položky a zároveň se vyhýbat nepřátelům, kteří se pohybují podle jednoduchých, ale neutuchajících pravidel. Není tam žádná složitost, žádné power-upy, žádný příběh. Jen se snažíš přežít co nejdéle.

Ovládání je přímočaré — šipky a hotovo. Hra se chová jako nejjednoduší programátorský tréning, kdy se nad hlavní smyčkou trávil čas místo na věcech kolem. Varovný zvuk, když tě nepřítel chytí, je starý jako čas. Ani ne drásavý, spíš rezignovaný. Grafika je to, co v roce 1983 zabralo pět minut a myšlenku: „Pojďme udělat tečky a čtverce."

Bugfeast není hra, která by se chlubila inovacemi. Je to skromný kousek kódu, který funguje, nudí a po pěti minutách si uvědomíš, že jsi vlastně v pasti svého vlastního malého pekla. Ale právě v tom je něco čestného — neklamá tě, neslibuje ti zábavy víc, než má. Hraje se to tak rychle, jak se myslí.

Pokud tě zajímá, jak jednoduše se dá napsat hra, která vás přinejmenším minutu zabaví, Bugfeast je toho důkazem. Dnes to najdeš online, a je to spíš kuriozita, která ukazuje, kde jsme začínali. Předvolba pro ty, kdo chtějí cítit duši staré počítačové tvorby bez pretenzí na hloubku.