Balloons

Když jsem v devadesátkách narazil na Balloons v nějaké sbírce her na diskety, očekával jsem nejhorší. Název sliboval dětskou hračku, realita byla zvláštnější. Tahle věc z roku 1996 totiž mixuje RPG prvky s něčím, co se tvářilo jako závodní hra, a celé to fungovalo na principu, že máš malého balóna, kterému dáváš zkušenosti a rozvinuješ mu schopnosti, aby ti závodil s ostatními balóny. Ano, čteš správně.

Balloons je kuriózní experimentem, který se snažil udělat z obyčejné arcade závodní mechaniky něco osobnějšího. Místo aby ses jen střídal mezi několika přednastavenými auty, zde si vytváříš a trénuješ jednu entitu, která se postupně zlepšuje. Úrovně a schopnosti, které získáš, přímo ovlivňují rychlost, ovladatelnost a odpor proti zranění během závodu. Jak to zní na papíře: zajímavě. Jak to vypadalo v praxi: dost zchátralé.

Grafika je typická pro střední devadesátky — pixelované, jednoduché, bez ambicí. Zvuk se omezuje na základní pípavé efekty. Ovládání je třeba získat, protože balónek se chová dost volně a neurčitě — někdy v tom vidíš záměr (hra se chce tvářit kapalitě), jindy jen nevysoušlý design. Závody se táhnou, jednotlivé tratě nejsou nijak průrazné a hrát na vypečetění detailů tvého balóna se cítí líně. Zvlášť když máš pocit, že pokrok je tak pomalý, až bys raději dělal cokoli jiného.

Dnes už Balloons existuje hlavně jako kuriózita. Není to hra, kterou bys hrál kvůli zábavě — existují lepší závodní hry, existují lepší RPG hry. Ale jako příklad, jak se v devadesátkách někdo snažil kombinovat žánry nečekaně, má své místo. Je v tom něco experimentálního, i když výsledek není moc poutavý. Zestárla nevkusně — ne tím, že by byla vědomě retro, ale tím, že prostě není zábavná ani z dnešního pohledu, ani z pohledu hráče z roku 1996.

Zahrát si ji dnes můžeš v prohlížeči či emulátoru jen pokud tě zajímá historie kuriózních pokusů o inovace. Pak je to fascinující. Ale pokud čekáš klasické arcade potěšení či solidní RPG progres, zklamání je zaručené. Balloons je spíš archiválie než hra, kterou bys si vzal, když nemáš co dělat. Spíš než abys ji hrál, obdivuješ ambici a chybující realizaci.