Xyphr

Xyphr je případ, kdy se titul snaží být chytřejší, než ve skutečnosti je. Stojíte tu na pevné zemi — tedy na obrazovce plné kódů, symbolů a matoucích prvků, kterými se snažíte projít a pochopit je. Jde o logickou hříčku na počítač, která se objevila na počátku devadesátek, kdy se takovým experimentům věřilo víc než dnes.

Princip je na první pohled jednoduchý: manipulujete se symboly a vzorci na mřížce a snažíte se dosáhnout určitého stavu či cíle. Hraje se z pohledu nudného textového rozhraní, kde si víc představujete, než vidíte. Ovládání není složité, pohybujete se kurzorem, vybíráte akce — jde vlastně o řešení hádanek, jen ne úplně lineární cestou. Hra vám nedá návod. Neřekne vám, co máte dělat. Stojíte tam sami se svým mozkem a jejím designem.

Xyphr je frustrující kvůli absenci jasné zpětné vazby. Víte, že jste udělali něco špatně, ale ne proč. Proč se ten symbol nezachoval podle vašeho očekávání? Hra to ví, ale neřekne. Na téhle uzavřenosti se nervy podlamují i při druhém hraní, nejen když k tomu poprvé usedne úplný nováček. Spíš jde o to, že byste si měli obstarat manuál, který jste si z obchodu nepřinesli.

Xyphr zůstává zajímavým artefaktem doby, kdy mohly existovat hry bez průvodce, bez tutoriálu, bez vysvětlování. V devadesátkách to byla ještě přijatelná cesta — dnes na nás hry pokřikují ze všech stran. Paměť a zvědavost to snesou, ale jen když máte čas čekat.

Pokud se chcete vrátit do doby, kdy se od vás čekalo, že si budete hrát bez pomoci a budete si to užívat, Xyphr je cesta zpátky. Není to střílečka ani rychlá akce — je to spíš mozkové tápání s grafikou z počítače vašeho otce. V prohlížeči si ho zahrajete bez rizika, že byste ho koupili naslepo. A to je vlastně docela slušná příležitost.