Quien es Cualo

Quien es Cualo — máš před sebou jednu z těch her, která se v archívech ztrácí mezi tisícovkou ztahaných titulů z BBS a sharewarovských sbírek. PC, rok 1994, a víc než to si o původu neřekne vůbec nikoho. Na obrazovce se rozprostírá pixelová scenérie a hlavní postava čeká, co s ní budeš dělat.

Jde o point-and-click adventuru, a to v éře, kdy takové věci buď dělal Sierra, LucasArts, nebo se jednalo o naprostý experiment nadšence s nějakým game enginem. Cíl je jednoduchý — vyřešit malý příběh, koukat se kolem, sbírat předměty, kombinovat je a koukat pořád. Bez znalosti češtiny nebo angličtiny si je tvůj průvodce příliš nepoví, ale princip adventury tu funguje jako všude — pokud si vezmeš ledňáka z polotavícího se pytlku, určitě ho budeš potřebovat pět obrazovek dál.

Grafika je přesně taková, jak ti ji paměť ze starých počítačů vybavuje — 256 barev, ploché pozadí, postavy jsou tužší než kostry z papíru a animace se počítají na prstech. Ovládání funguje na dost hloupém principu — klikej a slibuješ si, že hra pochopí, co chceš. Někdy ano, někdy ti nechá postavu stát uprostřed obrazovky a kouká na tebe, jako by ses zbláznil. Kombinování věcí v inventáři je jako hádat hadanky odsuzené k chybě — buď se daří intuitivně, nebo zkoušíš všechny možnosti po sobě, dokud se něco nestane.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči znamená především touhu objevit tuhou strukturou čachry nula devadesátky. Není to hra, která ti podlomí kolena zážitkem, ale je to vitální svědectví o tom, jak se hry rodily, když ještě nevěděly, co si vlastně počít s technologií. Někdy je to právě ta nejasnost, která ji činí zajímavou.