Disk Crash

Disk Crash — tahle drobná věc z roku 1985 zní jako simulátor katastrofy, jenže je to hra na logiku. Máš na obrazovce mřížku s kostkami, které padají shora, a tvým úkolem je naskládat je tak, aby se tvořily řady a sloupce. Když se ti to povede, zmizí. Když ne, mřížka se plní a hra skončí.

Jde o variantu Tetrisu, která se snažila být chytřejší. Místo lineárních tvarů tu mají jednotlivé bloky různé barvy a kombinovat se dají různě — zčásti podle barvy, zčásti podle pozice. Ovládání je primitivní, kurzorové klávesy a mezerník nebo Enter na otočení a umístění. Nic zásadně špatného, ale ani nic překvapivého. Hra se hraje rychle a chyby se trestají rychle.

Grafika? Šachovnicový obrazec v bílé a černé, případně několik omezených barev podle monitoru. Žádná animace, žádná sláva. Zvuk se omezuje na pípnutí při umístění bloku a při předčasném konci. Ale to vůbec nevadí — u her z osmdesátek si zvykneš, že minimalismus je norma, a tady je aspoň čitelný a funkční.

Disk Crash měl smůlu, že se narodil v době, kdy Tetris už slavil vítězství na každé platformě. Vlastní nápad a špetka logické zvrácenosti nestačily na to, aby se z něj stala kultovní hra, kterou by si pamatoval někdo jiný než ti, kdo ho hráli na DOS promptu v roce 1985. Zůstal v tichu.

Dnes si ho zahraješ v retro prohlížeči asi tak ve chvíli, kdy ti jde všechno ostatní na nervy a chceš padesát minut předvídatelné zábavy bez příběhu, bez učení a bez zbytečných ozdob. Nezestárl špatně — je to jen trochu smutné čekání v čekárně, kde si vezmeš jediný časopis, který tam zbyl.