90s S3M/MOD Music, from various people in The Hague

Když ses v devadesátkách připojil na BBS přes modem a někdo ti poslal balík modulí, věděl jsi, že právě jdeš zažít něco specifického. Hudba z The Hague byla specifická právě takto — lokální scéna, místní skladatelé, zvuky, které znal málokdo mimo iniciované. Jde o sbírku skladeb ve formátech S3M a MOD, což jsou způsoby, jak se v devadesátkách skladovaly zvuky v počítači spolu s notami, bez obsáhlých MP3 souborů.

S3M a MOD nejsou hra v klasickém smyslu, ale jejich přehrávače byly nejčastěji součástí démoscény a demovýtvarů. Skladby sloužily jako soundtrack do počítačových her, ale také existovaly zcela samostatně — právě jako artefakty hudební subkultury. Formáty umožňovaly skladatelům pracovat se soupravou syntetických nástrojů, limitovaným prostorem a maximální kreativitou. Haagská scéna patřila k aktivnějším — skladatelé jako Jeroen Tel nebo Richard Joseph (i když Ten druhý patřil především UK scéně) udávali trend, jak má digitální hudba znít.

Přehrání těchto souborů v DOSu bylo jednoduché, pokud sis pořídil nějaký player typu FastTracker, ScreamTracker nebo podobný software. Otevřeš soubor, hudba běží. Ovládání bylo minimální — play, stop, eventuelně nějaký ekvalizér. Čar nekřížený, efekt výrazný. Kvalita zvuku závisela na Sound Blasteru, který jsi měl k dispozici, a na tom, jak si skladatel počínal s omezenými zvukovými kanály.

Haagská hudba z té doby se drží překvapivě snadno. Není tady nic moderního, co by se staralo o vysoKou věrnost nebo prostorový zvuk. Místo toho máš čistý elektronický zvuk, často melancholické melodie, hypnotické opakování — přesně jak se vědělo, že má digitální hudba vypadat. Skladby si nenamlouvají, že jsou orchestrem; jsou tím, čím jsou: syntezátor, několik stop, omezený prostor, nekonečná vynalézavost.

Dnes, přes browser emulátor či příslušný retro player (třeba Schism Tracker nebo online přehrávače pro MOD formáty), si tyto skladby můžeš vzít znovu. Nejde tady o to si přehrávat něco moderního — jde o to pochopit, jak se tvůrci s trochou kreativnosti a bez dnešních nástrojů dokonale věděli poradit. Haagská scéna není legendární jako německá či britská, právě proto je zajímavá.