Granny's Place

Když jsem viděl v seznamu her z roku 1983 název Granny's Place, čekal jsem přinejmenším nějakou adventuru s babičkou jako průvodcem nebo něco podobného. Místo toho mám před sebou čmáranici, která si ze svého věku zjevně nic nedělá.

Jde o jednoduchou textovou adventuru, kterou MS-DOS pustil do světa někdy v těch počátečních devadesátkách, ačkoli údaj říká osmdesátky. Podstata je hloupě přímočará: jsi v babiččině domě, máš za úkol sebrat pár věcí a rozhlédnout se po místnostech. Žádné puzzle, které by stálo za zmínku, žádný vypracovaný příběh. Prostě si projdeš místnosti, čteš popis, zadáváš příkazy typu „VEZMI LŽÍCI" nebo „JDI DOLŮ" a čekáš, že se něco stane.

Ovládání je typicky těžkopádné, jak se sluší na textovku z té doby. Zastavit se dá jen na anglické příkazy — aspoň tuším z názvu, kterého se může chytit. Všechno je to psáno bez lesku, bez nápovědy, bez čehokoli, co by ti řeklo, co se vlastně děje nebo proč bys měl dál hrát. Některé příkazy fungují, jiné ne, a nemáš jak vědět, která slova hra chce slyšet.

Hra nám nic nepřinesla a vlastně ani nic nezkazila — byla jako tisíc jiných jednoduchých pokusů o textové příběhy, které se ztrácely v počítačových časopisech jako výplň mezi serióznějšími tituly. Zestárla proto, že už jako stará byla. Dnes ji občas narazíš v archivech starých her, protože existuje, ne proto, že by ji někdo vyhledával.

Zahrát si ji můžeš v DOSBoxu, pokud tě tahá nostalgie za nejjednoduššími textovkami, jaké tvůj počítač kdy poznal. Je to pár minut nudné chůze po domě, žádný twist, žádný vtip, žádný důvod se k ní vracet. Ale když se chceš vrátit ve čase na místo, kde se textové příběhy teprve rodily a byly ještě nevyzrálé — tu je Granny's Place dobrý příklad, co se stalo, když si autora stálo jen na tom pustit něco ven, ne na tom, aby to byla hra.