Jiggy Jiggy Uh! Uh!

Když se ti na ploše objeví soubor s názvem „Jiggy Jiggy Uh! Uh!", nejdřív ti prolétne hlavou, že něco není v pořádku. Otevřeš to, a pak už jen koukaš.

Jde o minimalistickou skládačku z počátku dvoutisícovky, která si neberou servítky. Obdélníkový blok, pár různě tvarovaných kusů, mřížka na plátně — cíl je jasný jako na slunci: poskládat kousky tak, aby se vešly do rámečku. Bez příběhu, bez motivů, čistě mechanika. Jediná výzva, kterou hra nabízí, je tvůj mozek.

Hraní je přímočaré až bolestivě jednoduché. Klikneš na kus, táhneš ho mysší, pokusíš se vejít do prostoru. Hra tě za chybu v trestuchtí pouze tím, že se kus nevejde — bez zvukových efektů, bez animací, bez dramatického selhání. Je to skoro meditativní. Úrovně se stupňují pomalu, prvních deset rozhodně neurazí ani laika, ale pak přijdou té pořádné puzzle, kde budeš točit kus za kusem a uvažovat. Na devadesátiprocentní obsazení rámečku hra nežádá, ale poslední kúsek ti někdy vyživí pusu.

Vizuálem je to hra skromná. Grafika je tak DOS-retro, jak se jen dá — jednoduchá barva, tučné ohraničení, nic navíc. Z toho období jsou tu stoher v tomhle stylu, ale právě ta banalita z ní dělá něco zvláštního. Nejde tady o techniku, ale o hlavolam a trpělivost. Když se ti podaří složit složitější úroveň, radost je skutečná.

Dnes už mezi desítkami moderních skládaček zmizela v tísni. Ale pokud chceš poctivou, neotřesanou DOS-skládačku bez zbytečností, tohle je přesně tvá hera. Zahraje se ti v prohlížeči nebo emulátoru bez problémů, trvá pět minut, ale připoutá tě na chvíli. Není to geniální, ale není to ani špatné — je to jen upřímně staré.