Golf

Sehraju si golfový turnaj, bác! Takhle to asi znělo v hlavě někoho někdy v devatenáctém devadesátém, když se rozhodl, že golf potřebuje počítač. Ne, ne simulátor s greeny a fairwayem. Logickou hru o genu a herectví, která se jen tak mimochodem nazývá Golf.

Jde o puzzle v čistém slova smyslu. Máš na obrazovce pole, na něm kuličky různých barev, a tvůj cíl je jednoducho nemilosrdný: seskupit všechny kuličky stejné barvy dohromady. Jednotlivá pole se pohybují podle pravidel, která připomínají fyziku pinbalu nebo biliardu, jen aby si hráč myslel, že má co do činění se sportem. Opravdu jde jenom o prostorové myšlení a schopnost vidět tři tahy dopředu.

Hraje se myší, které bylo v devadesátkách stále novotou, takže tuhle výhodu hra využívá. Klikneš na kuličku, táhneš ji po poli, a vidíš, jak by se pohla. Je v tom přesnost, není to ale frustrující — spíš hypnotické. Každá úroveň má svůj trik, něco, co tě nutí myslet jinak. Nejsou tu smrtící časy, žádný tlak. Čisté logické potěšení ze zbavování se problému, který se právě sám před sebou zboříš.

Padesát úrovní nestihneš absolvovat za večer, ale ani ti v tom nehází brzdu. Je to přesně ten typ hry, kterou si člověk vezme na noc a pak se divuje, že svítá. Grafika je jednoduchost samotná — devatenáctá - osmdesáteámerica, bez okázalostí. Zvuky? Slušné. Nic více nepotřebuješ, když hra funguje.

Dnes by si ji řekl „kasuální", ale to slovo tehdy neexistovalo. Golf je jednoduše hra pro mozek, která tě nechá koukat ven z okna, jak prší, a přitom myslíš na další úroveň. Dostane se to do každého emulátoru bez problémů a v prohlížeči přes DOSBox je to stejné potěšení bez nutnosti rozebírat hardware.