Blood Money

Když ty v cockpitu stíhačky vidíš jen střed obrazovky a zbývajícího nepřítele, máš tři vteřiny na rozhodnutí. Blood Money není hra, která ti dá čas na rozmyšlenou. Je to brutální arkádní střílečka z roku 1990, kterou Dynamix lezavě komplikuje už v druhé úrovni.

Sedíš v pilotní kabině s minimalistickou grafikou, která tě vrhá přímo do akce. Cíl je prostý: zničit všechny nepřítele, sbírat munici a přežít. Hra se odehrává v prvoosobovém pohledu, což bylo pro dobu inovativní, a scéna se dynamicky scrolluje kolem tebe. Hrádku střílíš, objekty v pozadí projíždíš, a čím dál, tím víc nepřátel přilétá zezadu, zepředu, odkudkoli.

Ovládání je přímočaré — síť pro zamíření, tlačítko na palbu. Problém spočívá v tom, jak hranice obrazovky drží vzduch v plících. Nepřátelé se objevují bez varování, zrak si nestihne zvyknout na hloubku pole, a na vyšších úrovních se z toho stane frustrující střílení naslepo. Blood Money není hra pro stažené nervy. Už třetí mission připomíná spíš popraviště než zábavu. Ale právě v tom je, pokud si ten druh počínání užiješ, určitá vyzývavost.

V devadesátkách byla tato hra známá mezi hardcore hráči, kteří ji cháli právě pro její nemilosrdnost. Zvuky motorů, rámosu zbraní a explozí jsou syté, zvuk je to nejlepší, co hra nabízí. Grafika je svým způsobem funkční, ale zestárla hrubě — lo-fi polygony a nudá barevné palety.

Dnes si Blood Money zahraneš v emulátoru, když chceš poznat, jak vypadal design obzvlášť agresivní arkády bez estetických ambicí. Není to krásné a není to lehké, ale pár minut hraní ti dá najevo, proč si ji někdo pamatuje. Pro moderního hráče je to především lekcí o tom, jak se tenkrát počítač hráčům nesnažil uspokojovat.