Zmiy

Zmiy — takové jméno může v Rusku znamenat ledacos, a v tomto případě je to jednoduché puzzle, které se pohybuje někde mezi logickou úlohou a zábavou bez ambic. Neznáme autora, což samo o sobě něco vypovídá. Hra pochází z roku 2013, kdy už davy retro nadšenců rostly na internetu jako houby po dešti a kdekterý programátor se pokoušel vrátit do zlaté éry osmibitů.

Jde o variaci na klasická schémata typu Sokoban nebo lineární puzzle platformer. Na obrazovce se pohybuje postava, sbírá předměty nebo s nimi manipuluje, překonává jednoduché překážky. Grafika je minimalistická — hranaté tvary, omezená paleta barev, zvuk existuje spíš jako vzdálená vzpomínka. Je to úsporné, ale bez osobitosti. Hra nekomunikuje žádný příběh, žádnou atmosféru. Prostě tu jsou levely a ty je máš projít.

Ovládání je intuitivní — šipky nebo klávesnice, nic překvapivého. Mechanika se nemění, jen se stejné prvky skládají do složitějších kombinací. Prvních pár levelů tě chytne, protože ti chvíli trvá pochopit, jak přesně věci fungují. Pak ale přitažlivost opadá. Řešíš úlohy spíš rezignovaně než s radostí objevu — je to lineární, nenabízí to důvod k návratu, neučí tě to chytřejšímu myšlení. Hraje se to, jako by někdo říkal: jo, tohle je puzzle hra, takhle se to dělá.

Dnes Zmiy působí spíš jako cvičebnice anonymního programátora než jako hra. Chybí jí osobitost — něco, co by z ní dělalo zapamatovatelnou věc, a ne jen další kuriozitu webového archivu. Srovnej si ji s kvalitními retro puzzle hrami a rozdíl uvidíš hned. Nejde o špatně udělanou věc, spíš o korektně provedené nic.

Hrát ji dnes má smysl, jen pokud tě zajímá, jak vypadala tvorba indie her kolem roku 2013, nebo když si chceš vyzkoušet jednoduchou logiku bez zbytečné výzdoby. V prohlížeči běží bez problémů. Ale neodneseš si nic jiného než zkušenost, že taková hra existuje.