این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Někdy se stane, že si sedneš k počítači bez očekávání a zjistíš, že jsi čtyři hodiny koukal na tank, kterého posouváš po čtvercové mapě. Tank Commander z roku 1995 je přesně taková hra — nebývalá, ale svým způsobem závislostivá.

Jde o taktickou strategii v první osobě z kabiny tanku. Nejsi zde super-voják, který se sám vrhne na nepřítele. Jsi velitel, kterému záleží na pozici, palebné síle a průstřelu. Herní pole se skládá ze čtverců, kterými se pohybuješ během tahu. Zatímco ty plánuješ, počítač dělá totéž. Pak se všechno pohne najednou a vidíš, zda ses sázku na své rozhodnutí vyhrál nebo zda ten druhý tank právě vypalil střelu, která ti rozbije věž.
Ovládání je jednoduché — nejsi přitížen menu, nejsi dusený animacemi. Vidíš terén, svůj tank, cílové body. Hlasitý zvuk výstřelu z Sound Blasteru tě upozorní, že sis právě vzal ránu. Není tu psaní příkazů, přes klávesy si jen vybereš směr, vzdálenost a spustíš. Hra se hraje pomalu, s přestávkami, kdy se věci počítají. To je přesně to, co dělá hraní příjemným — nemusíš se dusit paniky, máš čas rozmyslet si tah.
Tank Commander nevynalezl strategii, ani ji neusiloval. Ale v devadesátkách, když střílečky a arkády ovládaly pulte, tento kousek přinesl odlišnost. Grafika je přímá a bez větších nároků, ale mapy mají charakter, terén tě skutečně brání či pomáhá. Hra si pamatuje svůj druh — klasická turnová taktika bez zbytečností.

Dnes se Tank Commander kouká trochu jako skříň, ale to není vada. Pokud tě zajímá, jak vypadala strategická hra na domácím počítači, když se ještě počítalo, co se dá, a nikdo nespěchal, je to vzor. Zahrát si jí lze klidně i teď — hraje se pěkně pomalu, bez panikářství.