Dimono

Když si v osmacitkovém archivu najdeš soubor bez jména a bez popisu, tak víš, že tě čeká buď skvělé překvapení, nebo pět minut čistého chaos. Dimono se snaží být tím prvním.

Jde o логickou puzzle z doby, kdy se takové věci dělaly pomocí barev a geometrie místo aby se vysvětlovala v tutoriálu. Složíš si různobarevné dílky do korektního uspořádání — každý puzzle má jednu správnou cestu k řešení. Nic složitého na papíře, všechno složité ve věci, jak si hlava vezme prostě zažrelit na svislé a vodorovné linie zároveň bez toho, aby ji to bolelo.

Ovládání je přímočaré. Kurzor, klik, přetažení. Hra ti nebuduje pocit tíhy či nespěchu — spíš to působí jako cvičení vytrvalosti. Hádanka se rozsvětlí, když se ti v hlavě sejde osmý nebo devátý pokus. Některé levely jsou loupavé na jedním dechnut, jiné se ti lepí na mozek tři dny. Postupu není překvapení, jen těžší matení. A to je přesně ta věc, která některé lidi vypálí za deset minut a jiné udrží u obrazovky na dlouhou dobu.

Dimono není hra, která by se někdy stala fenoménem. Grafika je holá, zvuk je ticho, interface připomíná školní software. V tisíciletí, kdy se už vědělo, jak dělat graphics a uživatelský komfort, tohle vypadalo jako vrácení se o třeba osm let zpátky. Nezabilo to hranost samotnou, spíš ji zbavilo kabátu a nechalo na zimu. Nicméně právě tahle střídmost ji dává určitou punc elegance — není v tom nic zbytečného.

Dnes si ji vezmeš, pokud tě puzzle baví bez estetického másla. Pokud chceš jednoduchost bez vzhledu. A pokud máš čas trčet na jednom levelu, aniž by se ti hra dělala líto. Existují lepší logické hry, ale málokterá ti dají tuhle jednoduchost a tvrdost zároveň. Je to česká rozhlasová stanice logických her — bez pudru, bez lesku, čistě jednosměrné vysílání.