این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Cosmos 1.0 je zvláštní úkaz — hra, která vůbec neví, co chce být. DOS se v půli devadesátek už rozjížděl na 3D triky, a tady se někdo rozhodl, že co kdyby se nedělo vůbec nic. Prostě se pojďme dívat na vesmír a klikat.
Jde o interaktivní podívanou s kosmickým námětem. Proklikáváš se obrazovkami, čteš texty, koukáš na scénky — něco mezi edukačním softwarem a experimentálním titulem, který sám sobě moc nerozumí. Bez tradičního cíle, bez ukazatele zdraví, bez skóre. Jen ty a několik málo interaktivních prvků roztroušených po rozhraní.
Ovládání je elementární: klikej na to, co ti přijde zajímavé. Občas si přečteš něco o orbitách nebo hvězdách, občas se stane něco mírně animovaného. Problém je, že po pěti minutách víš, jak mělké to celé je — po ploše plné klikatelných prvků pak bloudíš bez směru. Není to frustrující, spíš... nudné. Jako procházka muzeem, kde všechny exponáty vypadají stejně a návštěvník si uvědomí, že by radši listoval encyklopedií.
V roce 1995 to bylo snad zajímavé jako technická hříčka — vidíš, dá se udělat animovaný vesmír na DOSu. Dnes Cosmos připadá jako učební pomůcka od tatínka, který jednou koukal na Discovery Channel a rozhodl se to předat skrz počítač. Grafika je opravdu primitivní, zvuk se ozve jen sporadicky. Nápad měl snad nějakou pedagogickou snahu, ale provedení zůstalo nedotažené.
Není to hra na hraní — spíš na poznávání, a to ještě jen pro ty nejtrpělivější. Kdo hledá hru z doby DOSu, měl by se rozhlédnout jinde. Ale pokud tě zajímá, jak vypadala pokusná tvorba z druhé poloviny devadesátek, kdy někdo věřil, že odpovědí na všechno je interaktivita, můžeš kliknout. Nic tě to nestojí.
old