Brudal Baddle

Brutal Battle — nebo něco jako Bruadal Baddle, když se podíváš na obál — je ten druh hry, kterou v devadesátkách hrál každý druhý kluk a nikomu to nestojí za zmínku. Jednoduchá, přímočará, a přesto ti v tom DOS boxu utekly hodiny.

Jde o jednoduchou real-time strategii či taktiku v duchu Dune II nebo Warcraft — sbíráš jednotky, staví si základnu a jedeš do sebe s protivníkem. Grafika je pixelová, jednobarevná, scénerie připomíná autorům patrně čtyřhry na Commodoru. Cíl je klasický: zniči soupeřův hrad, chráň svůj. Zvuk se omezuje na pípání — příjemné, když to netrpí, ale rozhodně tě neoslní.

Hra se ovládá myší a je celkem intuitivní. Klikneš na jednotku, pošleš ji, vznik si stavby. Nic revolucionačního, ale to ani nebylo potřeba. Hraní je příjemně pomalé — člověk má čas přemýšlet, kam dál. Nemusíš tři sekund reagovat na pět věcí najednou. Zároveň se ale nic na mapě neděje samovolně, takže si musíš dávat pozor, aby ti někdo neukradl zlatý důl nebo tě neobkličil. Mechanika je jednoduchá, ale hraje se podle ní slušně.

Dnes už je to hlavně kuriozita. Grafika vypadá jak kamenný věk i v okamžiku vydání a hratelnost je zatím solidní, ale chybí ji náboj. Nešumí v tom žádná osobitost, žádný štych — je to geniální průměr, který se snadno zapomíná.

Komu dnes sedne? Hlavně milovníkům raných RTS her a těm, kdo si chtějí tipnout, jak vypadala strategie, než ji Blizzard a Westwood Studios vyšponzorovali do moderní doby. V prohlížeči ji najdeš bez problému a trvá to míň času než oběd. Není to zázrak, ale stojí to aspoň na zkoušku.