Blackjack Plus

Kartám se u počítače nevěřilo. Devatenáct devadesát tři, DOS, grafika jako rozmazaná mřížka a přesto — někdo si sedl a naprogramoval blackjack. Jen blackjack. Žádný přepych, žádný příběh, jen hra proti počítači s kartami.

Blackjack Plus je to, co název slibuje. Sedneš si ke stolu, počítač je krupiér, ty držíš karty. Cíl je starý jako karty samy — dosáhnout jednadvaceti, nebo se k nim přiblížit víc než počítač, aniž bys je překročil. Vsadíš peníze, dostaneš dvě karty a rozhodneš se, jestli si vezmeš další, nebo zůstaneš stát. Počítač dělá totéž. Kdo bude blíž jednadvaceti bez překročení, vyhrává. Samotná pravidla jsou jednotvárná jako sešit matikáře, ale právě na tom stojí kouzlo.

Hra se ovládá myší nebo klávesnicí — to byl v devadesátkách standard, nic zvláštního. Tlačítka jsou velká, barvy tuctové, zvuky téměř neexistují. Když si vezmeš další kartu, ozve se drobný pisk. Pořádně dlouhý zvuk si ze hry nepamatuju. Grafika nebliká, neškube se, počítač hraje rozumně a dost rychle. Není v tom nic okázalého, ale také nic, co by ti rozbilo nervy. Tichá, skromná efektivita.

Zajímavá je na tom sama skutečnost, že taková hra existovala. V době, kdy domácí počítače teprve začínaly mluvit a obrazovky se teprve zbarvovaly, se někdo vrátil k základům — ke kartám a matematice. Není tu grafika, která by ti dokreslila kasino, žádná atmosféra baru, jen čisté rozhodování. V tom byl její šarm. Hra nezklamala — jednoduše nebyla nic víc, než slibovala.

Dnes, když máš chytrý telefon s miliony aplikací, je Blackjack Plus relikvií, která ukazuje, jak skromné tehdejší zábavy byly. Není to nic pro ty, co chtějí 3D, zvuky nebo příběh. Ale když si chceš zahrát něco, co tě nebude nutit do ničeho složitého, a chceš se vrátit do času, kdy počítač sloužil jen k tomu, aby za tebe udělal to, co sám neumíš dobře — tohle je ono. V prohlížeči se spustí bez problémů.