Když se v devadesátkách objevila na disketě neznámá hra bez přívlastku na obalu, věděl jsi, že tě čeká buď překvapení, nebo zklamání. Mirage Thunder se řadí spíše k druhé kategorii, třebaže její záměr stál za pár pokusů.
Jde o shoot-em-up, kde pilotují hráč letoun přes obrazovku plnou nepřátel a střeluješ na všechno, co se hýbe. Levely jsou stylizované jako scény z nějaké budoucnosti, kterou si tvorci domýšleli spíš podle toho, co měl na disku místa. Nenajdeš tu složitou fabuli ani cutscény — jen letadlo, nepřátelé a střely. Čistá a jednoduchá záležitost.
A právě v té jednoduchosti spočívá problém. Ovládání se chová krčovitě, jako by pilot neměl nohy. Pohyb není plynulý, střelba někdy váhá, a když se na obrazovku najednou vejde deset věcí najednou, hra to přestává zvládat. Těch pár power-upů, které objevíš, ti trvale nestačí. Hraje se to pocitově spíš jako cvičení v trpělivosti než zábava.
V roce 1993 bylo dost kvalitních shoot-em-upů i na PC — od herců jako Gradius až po různé klony slavných nápadů. Mirage Thunder se snažila být někde mezi, ale skončila někde vzadu. Zbývá jí i estetická vůle — grafika vypadá jako pracovní nákres, ne jako finální hra.
Dnes si ji zahraji spíš z důvodu archiválu. Když chceš do starého shoot-em-upnu na DOSu, vezmi si raději cokoliv jiného. Mirage Thunder je kuriozita, kterou si vezmeš z gusta, když máš chuť si hrát skrz všechno, co existovalo, a zjišťovat, proč zůstalo zapomenuto.
old