Hindi pa naisasalin ang review na ito — ipinapakita ang orihinal (Čeština).
Rubikova kostka v počítači — někdy stačí skromná myšlenka a padesát kilobajtů kódu. Tohle je přesně ono. Když v devadesátkách někdo pustil MS-DOS, nečekal si z monitoru trojrozměrný hlavolam, který mu posílá fingery do tance.
Jde o doslova prostou digitální interpretaci klasické hádanky od Erna Rubika. Nemusím ti vysvětlovat, co Rubikova kostka je — máš ji před sebou na obrazovce, otáčíš jednotlivé strany a snažíš se dostat všechny barvy na místo. Hra se hraje ze klávesnice, což znamená, že se budeš prát s číslicovými klávesami a šipkami. Není to intuitivní jako fyzická kostka v ruce, ale funkční to je.
Hraní samo o sobě je svým způsobem k vzteku. Nejde o akcelerovaný puzzle se časovým tlakem — prostě točíš, myslíš a snaží se, aby ti do mozku vešel prostorový systém. Grafika je holá, bez zbytečných efektů. Pomocí čar a barev ti hra ukazuje, kde co je. Více nepotřebuješ. Ovládání je otrocké, ale když si na něj zvykneš, jde to. Zvuk? Skoro nula. Žádné muziky, maximálně pípnutí.
Hodnota této hry dnes spočívá hlavně v nostaligii a tom, že je to strojově jednoduchý kus softwaru z doby, kdy člověk zábavu neočekával ze spektakulárních animací. Rubikova kostka v DOSu nevynalezla kolo. Byla tu dlouho předtím. Ale právě v tom je kouzlo — nerušený, čistý puzzle bez ozdob.
Dneska si ji zahraeš v prohlížeči přes emulátor a pár minut ti projde mysli, jak tehdy sedmdesátník s papíroveným návinem koukal přes brýle na ten červený kvádr a maučel. Není to hra, která by tě zaujala hod, ale je to zajímavá kapsle z doby, kdy se počítač bral jako nástroj na zvláštní věci — ne jako filmové kino.
old