Pickle Wars

Když si pustíš Pickle Wars, zjistíš, že někdo na začátku devadesátek měl jednu jedinou vizi: co kdyby se válčilo okurkami. Nejedná se o hru, která by se bála svého konceptu — všechno zde je doslova o tom, že skáčeš po úrovních, házíš okurkami a zastavit se tě snaží jiné okurky. Nemusíš počítat s hloubkou příběhu.

Jde o standardní plošinovku typu run-and-jump, kterou by bylo jednoduché klasifikovat jako „indie před érou indie“. Svou postavu vedeš úrovněmi, sbíráš předměty, vyhýbáš se nepřátelům nebo je porážíš. Mechanika je jednoduchá až primitivní — skáčeš, házíš, sbíráš. Nic složitého, nic chytrého. Úrovně postupně přitvrzují, ale tempo růstu obtížnosti je místy chaotické. Jednu chvíli ti to vyjde bez problémů, pak tě náhodný nepřítel srazí z plošiny.

Grafika drží linii raných DOS plošinovek — omezená paleta, animace o pár snímcích, prostředí, která se na sebe podezřele podobají. Zvuky jsou místy geniální ve své jednoduchosti, jindy jen otravné, když je posloucháš pošesté za sebou. Ovládání funguje, ale není to Sonic ani Ghouls 'n Ghosts — postava ti někdy reaguje s určitou leností, která není vždy příjemná.

Pickle Wars je takový podivín, kterého si pamatuješ hlavně proto, že existuje. Nebyl to hit, neovlivnil branži, ale má v sobě něco z té doby — kdy si tvůrci mohli dovolit být bizarní a nikomu to nevadilo. Dnes by to někdo nazval „so bad it's good“, ale to by bylo nespravedlivé. Je to prostě malá a neobvyklá hra, která si dělá, co chce.

Zahrát si ji můžeš v prohlížeči, pokud chceš vědět, jak vypadaly excentrické pokusy o zábavu v DOSové éře. Není to ztráta času — trvá jen pár minut, než si dáš dohromady, jestli ti okurková válka sedne. Vracet se k ní opakovaně nebudeš, ale jako kuriozita z doby, kdy se tvůrci nebáli být zvláštní, má své místo.