Mission UFO

Nejlepší bylo, když jsem ji poprvé spustil a zjistil, že nejde o další klon Breakoutu. Mission UFO je tichý střílečkův na DOS, který se stal jedním z těch her, které nikdo neznal a všichni zapomněli — až na ty pár bláznů, co patlali v grafických kartách a slottech ISA a věřili, že se tady děje něco zvláštního.

Sedíš v kokpitu — to je asi vše, co potřebuješ vědět na začátku. Před tebou černý vesmír, na obvodu okna hlasitost paprsku a čitač paliva. Létáš a střílíš na UFO. Ano, právě tak jednoduše. Neexistuje žádný příběh, který by ti vysvětlil, proč se To děje, jen syrová mechanika — navigace, střelba, survival. Hra tě vezme za ruku jednu minutu a pak tě nechá padat.

Hraje se do prvního větším cuku, kdy si uvědomíš, že jsi selhal. Ovládání je přímé jako punch — dámská stránka mezi tanky a raketkami, něco uprostřed. Nepopírám, že přístrojová deska vypadá věrohodně, ale manipulace s ní připomíná spíš puzzle než arcade. Grafika je jednobarevná, psí. Zvuk? Pískot jako od vysavače. Všechno tohle ale funguje — vytváří atmosféru isolace, které se dnešní hry bojí jako čert kříže.

Mission UFO bylo hrou, která věřila, že hráč si poradí bez manuálu s obrázkovými šipkami. Vyšla v roce 1992, kdy se podobné věci dělaly bez ostychu. Dnes to vypadá děsivě — neintuitivní ovládání, absence tutu nebojaké průvodní zpravy. A je to přesně ono, proč si ji pamatujeme.

Když jsi týpek, co měl dost barvitých exploze a skákajícíchčupáků, a chceš zažít věc bez lektváru a bez výkřiků, vyzkušit si ji v prohlížeči — hro je stále tam, kde ji tenkrát nechal čekavý hráč osmdesátých.