Invincible Fighter

Invincible Fighter je jeden z těch ztracených bojovníků, kterého najdeš jen když si náhodou prohledáš arhiv starých doskovských her. Roku 1994 se na DOS pokoušela existovat jako další sfízlý klon Street Fighteru, a to je vlastně vše, co o něm víme s jistotou.

Jde o jednoduchou Fighting hru, kde si vezmete postavicku a bijete si ji s protivníkem na malém hřišti. Vzhledem a duší to příbuzný Street Fighterovi nebo podobným sériím, ale Invincible Fighter si ani netroufl na kus ambicí. Několik postaviček, pár hnusných speciálních útoků a to je tak vše. Nenajdeš tu příběh, nenajdeš tu pořádný nábor, prostě jen boxovnu a tvoje protivník.

Ovládání je průměrné na hranici trapnosti. Postavy se pohybují jako figurky ze voskabinetu — pomalé, nehbné, bez energie. Když spustíš kombinaci, jde to všechno jakoby v medu. Speciální útoky nepůsobí impozantně, ale spíš jako záchvěvy na hraně zhroucení. Grafika je barva, ale mizerna: postavy vypadají jako na první pohled rozpáraný výkres, pozadí jsou nudné předkresby bez detailu.

Proč si ho pamatujeme? Vlastně pamatujeme si ho především proto, aby nám připomněl, jak moc by měl být Fighting Game opravdu dobry. Kdyby ti chyběly klasiky, znudily tě a vyzývá tě něco podivného a starého — tady to máš. Ale upozorňuji: Invincible Fighter neudrží pozornost déle než pět minut.

Dnes si ho zahraješ jen tak z nostalgie na retro webu, třeba v DOSBoxu. Není to hra, která by tě provedla večer — spíš jen okénko do doby, kdy si každý myslel, že zvládne naprogramovat Street Fighteru na garáži. Což se — jak vidíme — moc nepovedlo.