Extreme Tennis

Extreme Tennis je přesně ten druh hry, kterou si vezmeš proto, že je tam tenisová koule a raketa, a pak zjistíš, že to vlastně není vůbec o tenisu. Jedná se o jednoduchou sportovní arcade z konce devadesátek, kdy každý výrobce myslel, že stačí vzít nějakou disciplínu, namalovat pár spraitů a poslat to do světa.

Hraje se to v klasické pohledu z ptačí perspektivy — vidíš kurty shora, tvoje postava se pohybuje sem a tam, chytáš míče a vracel je přes síť. Cílem je, jak by bylo přirozené, vyhrát zápasy a postoupit dál. Mechaniky jsou vyloženě přímočaré: pohyb, zahrávka, skok na míč. Na hru nevnáší víc rozmanitosti ani postavy nebo nějaké speciální údery — jsi tady jen proto, aby sis střílhnou pár setů.

Co ale dělá hraní zajímavějším, je tempo. Hra tlačí, míče létají rychleji, než bys čekal, a musíš být po celou dobu v pohybu. Nejde o realistickou simulaci — jde o to, aby ses nebábl, a aby ten rytmus srážení míčka udržel tvou pozornost aspoň na chvíli. Ovládání je responzivní, počítače jsou dost agresivní, a když ses přihloupíš, chytí tě zadem.

Z dnešního pohledu je Extreme Tennis typická nástupnická zábava, která už dávno zmizela v řadě zapomenutých DOS her. Neměla ambice být velkou věcí — byla jen jedním z desítek titulů, které se objevily a zmizely během jednoho hráčova leta. Nejde o nic revolučního, ale také neobtěžuje nudou, pokud se do ní chceš ponořit na dvacet minut.

Dnes si ji vezmeš hlavně ze zvědavosti. Pokud se chceš vrátit do doby, kdy byla sportovní hra cokoli, jen aby v tom byl pohyb a bodování, máš tu svůj kousek pískovny. Není to Virtua Tennis, není to Pong, je to prostě sypaný dobrodruh z éry, kdy si mohl vydat hru skoro kdokoliv a nikdo se o tom nedozví.