CHAMP Galaxia

Galaxia. Jméno tolik vágní, že se to mohlo jmenovat úplně všechno, a přitom je to přesně ono, co chcete v devadesátkách od arcadové střílečky — prostor, kosmické nepříjemnosti a tužba si něco o tom odpálit.

CHAMP Galaxia je jednoduchou space shooterem pro DOS, kde máte pod kontrolou malý bojový stroj a jediný cíl: nejdřív přežít, pak si zapisovat skóre. Hra vám nadhodí vlny nepřátel, které postupně zrychlují a přidávají na počtech. Nebojuje se to o zápletku ani o to, aby vám přátelský AI něco vyprávěl — jde o čistý herní loop. Letíte, střílíte, sbíráte bootsty, střílíte zase.

Ovládání si vezme chvíli, než si na něj zvyknete, stejně jako se musíte naučit číst, jak se vlna chystá. Střelba není nijak ohromující — kuličky létají víceméně přímočaře — ale razantnost sítě nepřátel vás zadrží. Nejhorší je, když se vám ztratí orientace. Střed obrazovky se někdy zdá být docela dál od toho, kde skutečně létáte, a ta chvíle, kdy si uvědomíte, že jste šli rovně do zdi projektilů, přijde beztrestně. Fyzika bez milosrdenství, no co.

V devadesátkách byla Galaxia pro mnoho lidí nejspíš jen názorkou mezi větším pizzou v obchodě — taková hra, kterou si zahrajete ve chvíli, než se vrátíte domů a spustíte si něco vážnějšího. Ale právě v tom byla síla těchto jednoduchých střileček. Nepotřebovaly váš mozek, potrebovaly vaši ruku a zrak. Nebyla revoluce, ale byla to férová zábava.

Dnes se Galaxia hraje hlavně proto, že si chcete připamatovat, jak vypadaly score-rushery v éře, kdy si s grafikou nikdo nevyčuroval. Grafika je podle očekávání černobílá až jednotvárně barevná, hudba neexistuje nebo ji zablokoval čas. Ale ta přímočarost? Ta drží. Otevřete si ji v emulátoru, dejte si do ucha starší hudbu ze Spotify, a máte si malý kus retrohraní bez zbytečných okolků.