Tätä arvostelua ei ole vielä käännetty — näytämme alkuperäisen (Čeština).
Fintris. Jedno slovo, které ti dnes nic neříká, ale v roce 1994 to byla věc — varianta Tetrisu s vlastní mechanikou, kterou si na české scéně zahrálo dost lidí. Nikdo o něm nepsal v recenzích, ale byla to přesně ta hra, kterou sis mohl stáhnout z BBS nebo vzít od kamaráda na disketě.

Jde v podstatě o logickou puzzle hru na bázi Tetrisu — padají ti bloky a musíš je naskládat tak, aby se slily do řad a zmizely ze hřiště. Nic revolučního. Fintris ale přidává něco navíc: rychlejší tempo, zvláštní tvary bloků, jiné skórování. Konkrétní detaily si už nepamatuju, ale ten pocit ano — sedíš tam, zíráš na pixelartovou obrazovku a myslíš jen na to, kam má příští kousek padnout.
Ovládání bylo klasické — šipky, mezerník, otáčení. Nic překvapivého, ale tohle nebyl ten druh hry, kde by ti chyběla dvě tlačítka. Grafika? Jednobarevná, čtvercová, bez ambicí. Zvuk? Beeper v MS-DOSu — víš, jak to zní. Přesto v tom byla jistá elegance, minimalistická a upřímná. Hra nepředstírala, že hraješ něco epického — byla to prostě hra, která se chovala jednoduše a jasně.
Dnes Fintris zestárl jako všechny devadesátkové puzzle hry. Konkurence byla brutální už tehdy — Tetris v původní podobě byl lepší, graficky čistší, s výraznější hudbou. Fintris zůstal místní variantou, která si našla své místo mezi lidmi, co měli čas a nudili se. Nic víc, nic míň.
Zahrát si ho dnes v prohlížeči má smysl jedině pro ty, co sbírají retro kuriozity nebo jsou fixovaní na devadesátky. Není to hra, která by tě uchvátila novostí nebo hloubkou — je to spíš způsob, jak si na chvíli sednout a dát mozku odpočinout. Pokud máš rád varianty Tetrisu a nechce se ti vláčet s emulátorem, jde o rychlý a nenáročný způsob, jak si připomenout, jak tenhle žánr fungoval.