Tätä arvostelua ei ole vielä käännetty — näytämme alkuperäisen (Čeština).
Benny z roku 1992 je takový klasický případ hry, která se vůbec netuší, co chce být. Platformer? Puzzle? Něco úplně jiného? Odpověď se hledá těžko, ale to je právě to, co z ní dělá zvláštní artefakt pozdní éry osmibitových konceptů na novém hardwaru.

Ovládáš si postavu jménem Benny, která se pohybuje po obrazovce plné rozmanitých překážek a úkolů. Cíl je pochopitelný — dostat se z bodu A do bodu B a získat přitom co nejvíc bodů nebo splnit stanovené podmínky. Hra tě nechá složitě tápat, co je vlastně považováno za progres a jak přesně měřit úspěch.
Mechanicky se Benny tápe mezi akcí a logikou. Skákat můžeš, něco sbíráš, někdy musíš vyřešit, jak se dostat přes určitou část mapy. Ovládání je klasicky DOS-ovské — šipky a skok — ale timing nejde hladce. Animace postav jsou tuhé, pohyb připadá, jako by Benny měl těžko pohyblivé klouby. Hra tě občas překvapí tím, kam ses nemůžeš dostat, a občas svými vlastními pravidly. To činí hraní frustrujícím spíš než zábavným.
Z dnešní perspektivy to vypadá jako pokus nějakého vývojáře, který měl pár nápadů, ale neměl sílu je dovést do logického konce. Grafika je jednoduše barevná, zvuky jsou minimální. Nic z toho se v paměti nezakotvuje — není tu melodie, není tu postava, která by tě zaujala. Je to spíš練習projekt než hotová hra.
Dnes si Benny zahraje jen ten, kdo sbírá raritní DOS-ový software nebo hledá příklady toho, jak se v devadesátkách tvořilo bez jisté záruky kvality. V prohlížeči se hraje bez problémů, ale čekej spíš zklamání než překvapení. Hra je zapomenutá právem — nejde tu o to, že by byla předčasná nebo nekonvenční. Spíš prostě není dost dobrá na to, aby stála za čas.